STŘÍPKY Z MĚSÍCE - ÚNOR 2026

Příjemnou středu vám všem! Ač jsem tento článek psát z osobních důvodů nechtěla, nakonec jsem si řekla, že by byla škoda, nezveřejnit ho, když jsem opět celý měsíc zaznamenávala fotky a tak vám ho přináším i přesto, že se mi na některé fotky dívá opravdu těžko. 

Měsíc začal tím, že jsem si objednala nějaké doplňky do kuchyně a koupelny a to konkrétně regály na různé věci, které se mi válely všude možně. V únoru jsem řešila hodně pracovních věcí a byla v plném zápřahu, takže toho bylo až až. Radost jsem si udělala v DMku srdíčkovými těstovinami a mini válečkem na těsto. Taky jsem jela po spoustě letech metrem. 

Navštívila jsem noční Prahu a závěrem jsme byli v restauraci, kde jsem si dala tofu. To jsem si v restauraci zatím nikdy nedala, ale chtěla jsem to vyzkoušet. Jedla jsem pravé korejské tofu, které se s tím naším českým nedá absolutně srovnat. Zajímalo mě, zda opravdu podávají to pravé korejské a k mému překvapení tomu tak bylo. Jídlo jsem měla vynikající. Druhé jídlo však popletli, přesto, že jsme se ujišťovali, co obsahuje a navíc mi napočítali na účet i větší pití, než jsem si dala.

Šla jsem na lov bot a podařilo se mi koupit poslední pár botiček za krásnou cenu okolo 200 Kč. Z tohoto úlovku jsem byla nadšená. Sehnala jsem taky dvoje nové kalhoty. A konečně jsem si vyzkoušela udělat domácí nakládané ředkvičky. Chtěla jsem to dlouho vyzkoušet a když mi v lednici zbyly, nebylo nad čím přemýšlet. Bohužel opět napadl sníh a byla pěkná zima. Dali jsme si s mamkou dortíky a punčový řez byl tím nejlepším, který jsem kdy jedla, mňam. Ještě teď se mi na něj sbíhají sliny. 

Navštívili jsme Sapu, kde jsme byli i na jídle. Bohužel je fotka bez masa, to přinesli až poté a já už zapomněla další fotku dodělat. Vyzkoušeli jsme čerstvý jackfruit, který mi tedy hodně chutnal a dala jsem si bubble tea, na které jsem měla velkou chuť. Zkusila jsem nějaké s restovaným kokosem a bylo tedy naprosto vynikající. Zkusili jsme i vietnamský koblížek a šťávu z cukrové třtiny. 

Do Sapy jsem jela s cílem, koupit tam tento produkt, který vidíte na první fotce. Dávají si ho převážně ke snídani. Já to mám spíše na svačinku. Je to takový cereální nápoj, ale velmi lahodný a zamilovala jsem si ho od prvního ochutnání. Bohužel nejde nikde sehnat, jen přímo ve Vietnamu a tak mě potěšilo, že jsem ho sehnala alespoň zde. Vzalala jsem si do zásoby tři balení. A tady už vidíte můj celý nákup ze Sapy. Bohužel radost z nákupů a výletu vystřídala velká bolest a strach o Amálku, která přestala jíst, ztratila elán a odmítala i pít. Následovalo kolečko u veterinářů, spousta injekcí a různých léků. Musel ji někdo neustále hlídat a museli jsme do ní vyloženě cpát stříkačkou vodu a náhradní výživu, aby přežila. Byly to šílené nervy a stres, vidět takhle toho malého tvorečka. Dostala jsem k Valentýnu plyšáka, který se mi už dlouho líbil a i další dárky, jako třeba tuhle knihu, kterou jsem i přečetla. Uvařila jsem Pho polévku s kuřecím masem. 

K Valentýnu jsme navštívili i steakovou restauraci a pak šli na zmrzlinu. A opět se opakovalo kolečko u lékařů s Amálkou. 

Hráli jsme dostihy a Conny si takhle krásně ležela v krabici. No jo, kočky a krabice, to je prostě láska na celý život. Byli jsme na výletě na přehradě, kde byla sice zima a chladno, ale obloha a sluníčko krásné. A na konci měsíce přišla potěšující zpráva. Amálka ukončila svoji léčbu. Začala sama jíst a pít, běhat a skákat. Je tak šíleně vděčná za to, že jsme ji zachránili, že i když jsme ji vyloženě museli cpát do pusy stříkačku s náhradní výživou a vodou a ona se hrozně bránila, tak i přesto nám teď zpětně projevuje svoji lásku a vděk tím, co skoro nikdy před tím nedělala. Vyskočí za mnou na gauč, lehne si vedle mě a bouchá do mě hlavičkou a chce hladit. Normálně na gauč skočila jen párkrát, když byla maličká. Teď už roky ne. Jsem moc vděčná za to, že je zdravá a ta její vděčnost, ta je opravdu neskutečná.Neuvěřitelné. 

 JAKÝ BYL VÁŠ ÚNOR? BYLI JSTE NA NĚJAKÉM ZAJÍMAVÉM VÝLETĚ?